S určitostí lze jen říct,
že lidé někteří už jen jménem svým
nás do táborů rozdělí.
Stačí jedno jméno vyslovit
už se zvedá vlna emocí.
Vzpomínky naším nepokojem táhnou
a mnohá slova zrádná jsou.
Co řekl, jak to myslel a co vše tím zavinil?
Kdo ideály příliš velké pronášel,
je navždy vším vinen.
Vším, co neudělal, ale my jsme si jistí, že právě on udělat měl.
Možná proto, že řekl:
" ... nejsem asi zdaleka jediný
kdo se občas diví světu, jenž ho obklopuje,
propadá pocitu, že tomuto světu přestává rozumět
a pochybuje o dobrém smyslu mnoha věcí
jež určují jeho pohyb ... "
Bombardování výčitek a pojmenovaná náměstí
jak jeden člověk mohl by unést?
Viny za katastrofy humanitární?
Pravda a láska se v klišé lehce promění.
Kdo však odvahu měl?
Když na Prahu padal stín lešení
a pod sochami kamenných nehrdinů
foukal vítr z polí bezduché kýče?
Kdo se ohlíží zpátky, skončí prý jak Lotova žena.
A kdo si dnes uvědomí "jak bezmocné je chtít odvolat svůj vlastní žert"?
Jak řekl sobě v duchu Ludvík v Kunderově Žertu
"když celým svým životem jsem zahrnut do žertu mnohem všeobsáhlejšího
a naprosto neodvolatelného."